pátek 27. listopadu 2015

POROD

Trošku groteska, trošku síla a hlavně rychlost a žádné komplikace, tak to byl můj porod. Ale pěkně od začáku...

Chtěla jsem do porodu zajet na prodloužený víkend ve dvou, měla jsem naplánovaný výlet s kamarádkama do zoo v Olomouci i společné těhu focení. Vlastně jsem měla hrozné štěstí, že jsme všechno stihli (například focení proběhlo dva dny před porodem), o tři týdny dřív naprosto nepřipravená mi na kolaudačce u švagra najednou praskla 21:45 voda. Ještě, že L. už několik dní raději nepil a řídil. Oznámila jsem mu aktuální stav celkem v klidu a poučena z předporodní přípravy - když teče voda, jeďte okamžitě, jsem v duchu přemýšlela, jak co nejrychleji dojet z Třince do Karviné, kde jsem měla rodit, s mezizastávkou doma pro tašku a věci, které ještě nebyly sbalené. A tak jsme jeli, já na L. mikině a v hlavě seznam nejnutnějších věcí, co musí doma vzít a s prosbou na rtech, ať jede opatrně. Cítím bolest jako před menstruací, tohle jsou kontrakce?

22:30 
Vystupuju u nemocnice a cosi mi šplouchne na nohy. Ještě, že mám žabky. Jdeme na porodnické oddělení, doktor se mě ptá kolik vody mi odteklo. Jak mám vědět jestli to byly 2 dcl nebo 2 litry, to už mi ale neřekne. Natáčejí mi ozvy, na monitoru se nic nezobrazuje, ale já cítím čím dál větší bolesti. Vyšetření je pěkně nepříjemné a přístup doktora taky. Máme čekat, že to bude trvat až 24 hodin, když nemám kontrakce a že to bude suchý porod, což je horší. Chce po mě různé informace, které jsem pečlivě připravila dopředu, nechápu, na co jsem to vypisovala a proč mě otravuje a jsme ze všeho pěkně vyděšená.

00:00 
Mám bolesti, porodní asistentka chce abych šla spát a aby L. jel domů. Nemůžu spát ani ležet a L. domů jet nechce, jsem stašně ráda, že mě tam nenechá samotnou. Můžu jen chodit, strašně se mi točí v hlavě a furt se mi chce čůrat, a tak ležím na dlaždicích v koupelně (krásně chladí). Jdu se osprchovat a je to strašně příjemné a ulevuje to, ale je mi trapně tam být pořád, když nemám ty kontrakce. Nadávám sama na sebe, že jsem sračka a mám nízký práh bolesti, asistentka mě uzemní větou "Jen počkejte, jak vás to bude bolet, až vám začnou kontrakce".

1:00
Štráduju si to sem a tam po pokoji a L. odchází na záchod, musí 6 pater dolů. Asistentka mě jde zkontrolovat: "Jé vy rodíte" a chce mě napojit na ozvy vleže. Nemůžu vydržet kontrakce jinak než za pochodu, a tak ji přesvědčím ať aspoň můžu stát a pohupovat se. I tak je to nekonečné. Když mi dokape kapačka s antibiotiky (nestihli mi udělat stěr na streptokoka), vrací se L. a asistentka mu dává obleček a inkasuje od něj 50 Kč a on nechápe co se děje. Ptám se, jak dlouho ještě budou měřit ty ozvy, prý dalších 15 minut, což už nevydržím, tak sestru přesvědčím, ať mě odpojí, že se mi chce na záchod.
1:25 
Dochází mi, že na záchodě asi nesmím tlačit, pro jistotu se zeptám asistentky, a ta když mě zkontroluje, okamžitě jdeme na sál. L. mi stojí u hlavy a přidržuje mi ji. Asistentka mě nechává tlačit přirozeně a mezi kontrakcemi pozoruju dětské kresby na zdech a ujišťuji L., že stejně chci 3 děti. Asistentka respektuje, že nechci nástřih hráze a než přijde doktor je miminko na světě. Jsme tak šťastní, že nás ani nezajímá co vlastně máme - je to holčička. K. se narodila 1:45 měřila 47 cm a vážila 2950 g, a když mi ji položili na bříško byl to ten nejúžasnější pocit na světě :-)

K.



1 komentář: