středa 30. března 2016

ALCHYMIE RODIČOVSTVÍ

Dnešní blog bude povídací...

1) Než se stanete rodiči, slyšíte nejen o radostech, ale i o úskalích a starostech, ale nijak si to nepřipouštíte. Vaše představy o vašem dítěti jsou jiné, a jak později zjistíte značně zkreslené. Nechápala jsem, že se některé děti chovají na veřejnosti jako rozmazlení fracci, že sebou fláknou v obchodě, nebo že spustí hysterický záchvat na návštěvě atp. A vždycky jsem říkala, že moje dítě takové nebude, že bude vychované... A taky jsem říkala, že se nikdy nebude jako miminko dívat na televizi, že si nenavykne na dudlík, že miminku telefon do ruky nepatří a další. No a K. v necelých sedmi měsících vesele "telefonuje" i "Skypuje" s babičkou, kouká na pohádky i na sport, dudlík má snad od čtrnácti dnů (a popravdě lituju, že jsem ji ho nedala dřív). No a ty další věci čekám, že přijdou, protože odpíraného chleba největší krajíc. A tak teď radši nic neříkám, aby se mi to nevymstilo. A taky se dívám na děti, rodiče a výchovu podstatně schovívavěji.

2) Rodičovství není jednoduché. I když posloucháte svou intuici (což já si stále musím připomínat, abych ji poslouchala), tak jste stejně někdy nejen s ní ale i s rozumem v koncích. Mám pocit, že celé naše prozatímní rodičovství je o neustálém řešení něčeho. Problémů s kojením, se spaním, s exémem, se zubama... A o hledání řešení metodou pokus omyl. Jasně tyhle problémy jsou vyváženy nádhernými chvílemi, úsměvy apod., navíc pro někoho to jsou jen pseudoproblémy, protože musí řešit ty opravdové jako závažné nemoci, chudobu, týrání apod. Ale přesto se někdy cítím pod psa.

3) Taky jsem došla k názoru, že čím vyšší vzdělání a čím starší rodič, tím více všechno řeší. A čím méně informací, tím se lépe vychovává. Protože co zdroj, to jiná informace, a když pak nad tím přemýšlím, tak mám pocit, že všechno dělám špatně, a že vlastně nevím, co je to správné. To co radí rodiče? Internet? Knihy? Odbornící? Kamarádky, která má každá jiný názor?

4) Cokoli děláte, vždycky pro někoho budete špatná matka. Kojila jsem krátko (a nesnáším kult kojení) - jsem špatná matka. Látkuju - jsem špatná matka, protože nechávám dítě v mokrém. Nepoužívám téměř žádnou kosmetiku, myju ve vodě a téměř nemažu - jsem špatná matka. Koupu obden - jsem špatná matka. Občas nosím ve svislé poloze - jsem špatná matka. Dovolím si upozornit, že někdo drží špatně moje dítě - jsem špatná matka, protože oni tak přece svoje děti nosili a nic jim není. Příkrmy vařím, případně si pečlivě vybírám ty koupené - jsem špatná matka, protože se mi nelíbí levné přesnídávky plné chemie. V 7M K. vyzkoušela většinu zeleniny, dostává maso, měla i žloutek, ale nedávám zatím lepek, mléčné výrobky, sůl ani cukr - podle odborných knih jsem špatná matka kvůli masu, žloutku, podle starší generace zase proto, že my jsme jedli už piškoty, jogurty atd.  Nešátkuju ale nosím v manduce - jsem špatná matka. Jsem částečný sobec a chci čas pro sebe - jsem špatná matka. Když nevím, jak dál, pláču - jsem špatná a hysterická matka. Nechci dávat K. antibiotika, Dithidaden a podobné svinstva - jsem špatná matka. A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna, pro někoho vždycky budu ta špatná. Každá vše děláme jinak a podle svého nejlepšího uvážení a přesvědčení, ale vždycky se najde někdo, kdo bude mít snahu vám do toho kecat, radit vám, případně vás shazovat. I když je to těžké, nedejte se a nenechte si nabourat vaše zdravé mateřské sebevědomí. Každá z nás se totiž jako matka rodí a někde uvnitř má vše nastavené, bohužel my na to zapomínáme, a taky neumíme poslouchat sebe sama a pak se zbytečně trápíme.

5) I když K. bezmezně miluju, jsem na ni někdy naštvaná. Že je vzteklá, že se chce furt nosit a já už nemůžu, že někam spěcháme a ona si usmyslí, že zrovna nebude jíst nebo se oblékat, že nechce spát zrovna, když si potřebuju odpočinout. Ale vím, že ona to dělá proto, aby mě něčemu naučila. Takže kromě toho, že nám dělá radost a je smyslem našeho života, tak mi dává do budoucnosti i lekci. Lekci o sebeovládání, o trpělivosti, o tom, že nemám být sobec a ona má přednost, o tom, že mateřské pouto je opravdu neskutečně silné. A také o pokoře, protože jsme dostali ten nejkrásnější dar na světě, který nemá vyčíslitelnou hodnotu.

K.

Žádné komentáře:

Okomentovat